Hra s přípravou je velmi důležitou technikou pravé ruky, neboť umožňuje snadnou hru rychlých arpeggií. Vychází z klavírní techniky a z přípravy prstů nad klávesami, kterou svým žákům doporučoval již Beethoven. Nejpoužívanějším arpeggiem pro hru s přípravou je pima. Hru s přípravou provedeme tak, že současně s úhozem palce se na své struny položí i prsty ima. Dochází k určitému napružení těchto prstů, což v kombinaci s tím, že prsty čekají na svůj úhoz již na struně, kterou budou hrát, umožňuje velmi rychlou hru. Příklad hry s přípravou najdeme v Sonátě č.13 M.S.84 Niccoló Paganiniho.
Výhodou hry s přípravou je kontakt prstů se strunou, a z toho vyplývající jistota úhozu: strunu nelze minout. Za výhodu můžeme také považovat tlumení strun, které má vliv na jasnost frázování. Je třeba se ale vyvarovat časté chyby začátečníků, kterou je nepravidelnost arpeggia. Ta je obvykle spojena s pohybem zápěstí. Ruka ale musí při hře zůstat v zápěstí nehybná, nesmí poskakovat. Jakmile ovládneme arpeggio pima, můžeme hru s přípravou používat i u arpeggia tří prstů, v kombinacích pim, pia, pma. Zde se ovšem výrazně zkracuje doba, kdy jsou prsty položené na struny.
Hra s přípravou se běžně užívá jen u vzestupných arpeggií. Bez větších problémů můžeme ale směr pohybu otočit a hrát i v inverzi. Může to trvat kratší dobu, než si ruka zvykne, ale díky tomu lze s přípravou hrát i arpeggia pami, pmi a pai. To můžeme využijít například v sedmé větě Fallových Siete Canciones Españolas, kde je arpeggio pami v rychlých dvaatřicetinách.
Snadno bychom nalezli mnoho podobných příkladů, hru s přípravou můžeme využít ve většině skladeb kytarového repertoáru.
Má tedy hra s přípravou i nějaké nevýhody? Hlavní nevýhodou je, že tento způsob nelze využít při hře na jedné struně ani při hře stupnic. Také, jelikož hra s přípravou má větší rychlostní potenciál než hra bez přípravy, je třeba dbát na pravidelnost rytmu. Další nevýhodou je, že při hře s přípravou prst nevykonává úhoz v celé jeho šíři, při úhozu nemá prst žádnou setrvačnost. Tento kontrast mezi hrou s přípravou a bez přípravy může vést k negativním efektům, například k tuhnutí ruky. Někteří kytaristé z toho důvodu hru s přípravou nepoužívají vůbec, nebo jen zřídka. Úhoz bez přípravy, je-li správně proveden, totiž při zpětném pohybu relaxuje svalové skupiny prstu. Arpeggio provedené bez přípravy navíc nechává proznít všechny struny, a blíží se tak svým zvukem klavírní hře s pedálem. Nevýhodou úhozu bez přípravy je ale vyšší chybovost pohybu, která má za následek nechtěné rozezvučení vyšší nebo nižší struny. Podle toho také poznáme, jakou techniku kytarista při hře arpeggia užívá. Domnívám se tedy, že ideální je ovládnout hru s přípravou i bez přípravy, a používat je se zřetelem k hudebnímu záměru autora. Hra s přípravou je rychlejší, a proto doporučuji všechna arpeggia hraná s přípravou cvičit i bez přípravy. Pomalejší prstoklad se tak učí od rychlejšího, což je jeden z pilířů mé metody.
Závěrem bych dodal, že Štěpán Rak rozeznává také opíraný úhoz, který je podobný hře s přípravou. Při hře arpeggia, současně s úhozem jednoho prstu, se na následující strunu položí další prst. Tento úhoz najdeme například v Rakově Vůni Lípy.
Josef Mazan 