Při listování Metodou Dionisio Aguada vydanou v anglickém překladu v edici Tecla (Tecla 0011) mě zaujal prstoklad jeho známé Etudy číslo 17 (obr.1, strana 130).
Jde o původní Aguadův prstoklad, který se ale může zdát kontroverzní. Zdánlivě totiž porušuje pravidlo o střídání prstů.
Je tomu ale tak doopravdy? Studiem Metody jsem přišel na to, že nejde o omyl, ale o promyšlený koncept. Podobné věci se v objevují často a na mnoha dalších místech knihy. Například ve cvičení 24 na straně 88 (obr. 2).
Otestoval jsem tedy tuto myšlenku na vlastní sekvenci. Aguadův prstoklad i im je ve zvuku mnohem pravidelnější a pro mě osobně i mnohem lehčí a rychlejší, než z konzervatoře zažitý mechanický prstoklad i mi m im. Ten totiž umisťuje akcent pokaždé na jiný prst, model tří not se při užití dvou prstů posouvá, což může vést ke ztuhnutí ruky a zpomalení tempa (obr. 3).
Aguado používal svůj prstoklad i při hře dvouoktávových stupnic (obr. 4).
Stupnici proto často začíná osminkou, a až poté sledem šestnáctin. První nota hraná i prstem slouží jako psychologická příprava, aktivace formule prstokladu, “odpíchnutí”, jak říkal prof. Zelenka. Kromě toho také plní funkci určitého rozcvičení, podobně jako poskočení olympioniků před rozběhem ke skoku do výšky.
Aguadův prstoklad se nehodí vždy a ve všech případech. Jde ale o cenný přínos k řešení problému s křížením strun. Každému bych doporučil vyzkoušet cvičení 79 ze strany 105 Metody (obr. 5).
Ztransponoval jsem ho o oktávu níž, ale naučil jsem se ho ve všech tóninách i polohách kytary. V pravé ruce dochází k výjimečnému efektu zklidnění, k posílení pravidelnosti úhozu.
Máme jistotu, že každá skupinka s legatem na začátku začíná vždy prstem i, což má blahodárný účinek na paměť a slyšitelně se projeví na přesnosti artikulace. Obzvlášť efektivní je cvičení hrát polovičním dopadem. Nedávno jsem se navíc při online konzultaci dozvěděl, že prof. Carlo Marchione tento Aguadův prstoklad zná, používá a učí své žáky.
Josef Mazan 