Josef Mazan

Hra nehty je poměrně novým fenoménem. Ještě za Fernando Sora většina hráčů hrála bez nehtů. Hra na vícesborové loutny a jim podobné nástroje byla s nehty komplikovaná.

Hned na začátku bych ale rád vyjasnil jeden problém. Nehet nepoužíváme, abychom tvořili hezký tón. Barvu tónu ovlivňujeme bříškem hrajícího prstu. Nehet je překážka, kterou musíme překonat, aby mohla struna opustit prst a rozeznít se. Tím se struna déle napíná, a výsledkem je silnější tón. Také složení alikvotní řady takto tvořeného tónu je jiné. Tón bez nehtu je sametově tlumený, jakoby zastřený, s převahou základního tónu a prvních flažoletů alikvotní řady. Tón tvořený nehtem dává vyznít vyšším alikvotům, je ostřejší, jasnější a zvonivější. Také díky tomu umožňuje hru sul ponticello, která se bez nehtů dostatečně jasně neozývá.

O tom, jaký tvar nehtů je vhodný, již bylo mnoho napsáno. Zájemcům lze doporučit zejména skvělou knihu Pumping nylon, kterou napsal Scott Tenant.

Mě ale zaujala spíše metoda, jak si piloval nehty slavný Paco de Lucia. Dal si pod struny smirkový papír, a pak prováděl pohyb prsty jako při běžné hře. Nehty se zbrousí, objeví se rovná ploška. Fantastické je, že přesně odpovídá tomu, jak my sami tvoříme tón. Není třeba řešit anatomické rozdíly rukou, různé způsoby držení nástroje. Ne. Náš osobitý způsob tvoření tónu vytvoří na nehtech plošku, která může být u různých hráčů jinde, i její úhel se může lišit.

Na obrázcích to bude možná vidět jasněji. Vycházím z toho, že jsme si nechali narůst nehty, abychom měli materiál, se kterým můžeme pracovat (obr.1).

Potom si připravíme pod struny brusný papír, nebo pilník, který používáme. (Pozor: Pokud budeme hrát v běžné poloze pravé ruky, nehty se zbrousí až příliš, a bude trvat několik dní, než dorostou. Doporučuji snížit zápěstí směrem k rezonanční desce, což změní úhel pohybu prstů.) Nejrychleji dosáhneme zabroušení oboustranným rasgueadem každého prstu. Účinná je i hra apoyando. Až budeme mít pocit, že se na nehtech vybrousila rovná ploška, můžeme se na výsledek své práce podívat. Měli bychom vidět něco podobného obrázku (obr.2)

V další fázi zaoblíme hrany na začátku a na konci plošky. Tak, aby vznikl oblý tvar, kopírující tvar bříška prstu. Jsou i jiné metody tvoření tvaru nehtů, které tuto rovnou plochu rozšiřují po celé délce nehtu. To možná není špatný nápad, ale takové nehty se snadno lámou. Oblá plocha je pevnější a odolnější nárazu. Po zaoblení získáme tvar nehtu, který vidíme na obrázku (obr.3).

Písmenem a označuji otisk struny na příšku prstu (viz článek o tvoření tónu). Zde se struna nachází na počátku úhozu. Pak, jak se prst pohybuje směrem do dlaně (u palce je tomu naopak :), struna cestuje po linii b, až k bodu c. Zde struna opouští prst. Je ale žádoucí, aby se zároveň ještě dotýkala i bříška. S tím je třeba experimentovat a najít správný tvar i délku nehtů. Také poloha pravé ruky a výše hlavy kytary v poměru k očím hráče má na tyto věci vliv a lze s ní experimentovat, měnit úhel, zvyšovat, snižovat. Až získáme tón, kter nás uspokojuje, a který nám umožní vyjádřit přesvědčivě hudební myšlenku skladby.

Dalším důležitým bodem je dokonalé vyhlazení nehtů. Provádí se ve dvou rovinách, jak vidíme na obrázku (obr.4). Nejdříve po celém obvodu nehtu na rovině a, potom na spodní části nehtu, na rovině b. Obě roviny musí být hladké, ale rovina b je důležitější, protože se bude struny při úhozu dotýkat nejdéle.

K zapilování nehtů používám nejdříve skleněný pilník na nejhrubší úpravy a kovový pilník na jemnější. Potom nehty vyhladím jemným pilníkem, který má tři stupně. Jsou odstupňovány podle tvrdosti brusného papíru, třetí část už slouží jen k vyhlazení a vyleštění nehtu. Pak nehet zkontroluji, musí být na dotyk hladký a bez sebemenší praskliny.

Závěrem bych zmínil, že v rámci hry rejstříků i různých poloh pravé ruky se může i měnit úhel, pod jakým struna opouští prst. Chceme-li tedy být důslední, můžeme nehty pilovat z více poloh, a získat i více plošek na nehtu, které nás ještě přesněji navedou k ideálnímu tvaru nehtů.

Po nalezení vhodného tvaru nehtů je můžeme již jen udržovat, není tedy třeba zde popsanou metodu provádět každý den. Než ale vhodný var nehtů najdeme, je to objektivní metoda, která nám může ukázat cestu.