Ano. V jeho klavírním cyklu Zwanzig Menuette op.41 z roku 1813, v menuetu číslo 17, je trio. Jako kytaristu mě na první pohled zaujalo, jelikož jde zjevně o původně kytarovou věc.
Tónina C dur a časté prodlevy na strunách D, g, h jsou toho důkazem. Jde o tradiční kytarový idiom, známý z pařížské instruktivní tvorby Carulliho, Carcassiho i dalších. Schubert ho navíc rozvíjí o prodlevu na struně h. Jelikož jde o citlivý tón, in C by to bylo kompozičně nevhodné. Proto zde trio vybočuje do d, kde je prodleva na šestém stupni v pořádku.
Jiná věc je ale prvních 18 taktů Menuetu, ke kterému Trio patří. Zde jde spíše o klavírní sazbu. Je sice na kytaru hratelná, ale je technicky o něco náročnější. Přepsal jsem ji pro kytaru s malými úpravami:
Z toho bych vyvodil, že i když Schubert na kytaru prokazatelně hrál a skládal pro ní, jeho technická úroveň byla spíše na nižší úrovni. Kytarou se tedy pravděpodobně zabýval jen okrajově, a lze předpokládat, že kolem roku 1812 jí nahradil klavírem. Ten je pro jeho kompoziční styl, který vyžaduje svobodu v pohybu harmonickým materiálem, vhodnější.
Kvartet pro flétnu, kytaru, violu a violoncello, datovaný na partituře psané Schubertovým rukopisem 26. února 1814, upravil tehdy osmnáctiletý skladatel z Tria Václava Matějky. Důvodem této úpravy byly pravděpodobně domácí koncerty u Schubertů. Schubertův otec byl vynikající violoncellista, a snad proto Schubert k Triu připsal právě cellový part. Lze se domnívat, že kytarového partu se při této příležitosti ujal sám Schubert. Tuto domněnku navíc potvrzuje i fakt, že vlastnil dvě kytary: našly se v jeho pozůstalosti. Muzikologové se ale zdráhali uznat, že na ně hrál Schubert. Uvádí se, že kytary si u něj nechal jeho bratr, který na ně hrál. Nyní ale již máme důkaz, potvrzující Schubertovu lásku k našemu šestistrunnému komornímu nástroji.
Faktem ale je, že kytara byla již v roce 1812 na ústupu společenského zájmu. Paganini, který na kytaru hrál, komponoval i stále vozil na svých cestách s sebou, hru na ni také před veřejností tajil. Byla totiž ve své době až příliš často nástrojem hudebních amatérů.
Závěrem bych ještě rád vyjasnil, proč jsem se zabýval analýzou Schubertových skladeb. Bylo to proto, abych mohl napsat Pět Tanců v jeho stylu. Na ukázku přikládám čtvrtou větu cyklu, Menuet & Trio.
Josef Mazan 
Napsat komentář