HRA NA KYTARU
Pro studium hry na hudební nástroj je velmi důležitá láska k hudbě. Cítím, že ta jde ruku v ruce s pochopením skladeb, které studujeme. Způsob výuky hry na kytaru se během historického vývoje velmi změnil. Pro dnešní dobu je charakteristická orientace na soutěžní vystoupení. Je méně času na studium skladeb do hloubky. Téměř vymizela tvořivost, málokterý kytarista komponuje vlastní skladby. Kontrastem k modernímu přístupu může být způsob, jakým byla kytara vyučována v Paříži kolem roku 1820. Největší důraz byl kladen na osobitost, každý kytarista byl zároveň skladatelem. Během uměleckých setkání byl kladen velký důraz na variační rozvíjení tématu, na improvizaci.
Tento tvořivý přístup je mi velmi sympatický a je stále mou velkou inspirací. Vytvořil jsem proto během let metodu, která klade důraz na kreativitu. Skladby s mými žáky studujeme do větší hloubky. Důležité je transponování vybraných částí skladeb, pochopení harmonie, frázování, pravidel stavby melodie, formy i hudební tektoniky. To přirozeně vede k chuti psát vlastní skladby, nejdříve variace. Variace jsou pro začátek vhodné proto, že vedou k jinému uchopení tématu, k hledání motivů, k jejich rozvíjení, ke spojování částí do větších celků. Kreativní přístup k hudbě lze uplatňovat již od úplných počátků. Vzorem nám může být výuka hry na klavír, kde je transpozice skladeb také často užívaná již během prvního roku studia.
Co se týče techniky, velmi důležité je správné tvoření tónu. Od něj se odvíjí poloha rukou při hře, držení nástroje i další věci. Inspirací jsou příklady velkých kytaristů, u nás například Vladimíra Mikulky. Nejdůležitější je ale soutěžení se sebou samotným. Každý má určité osobní dispozice, některé techniky jdou snadno, jiné mohou činit větší obtíže. Moje metoda je založená na tom, že slabší prsty se učí od silnějších. Prstoklad pima se může učit od pami, legata 2-3 od legat 1-2, stupnice hrané prstokladem im se mohou něco přiučit od prstokladu pi. Cílem je unifikace techniky. Dochází k překonání vlastních limitů. Ne napodobováním nahrávek, ale učením se sám od sebe.
Hru na kytaru doplňuji praktickým studiem číslovaného basu. Ten přirozeně vede k hlubšímu pochopení hudby, k překonání myšlení v kytarových hmatech! Důležitým aspektem je také psychologická příprava na vystoupení. Je mnoho skvělých kytaristů, kteří mají obavy hrát před publikem. Jsou ale metody, jak s trémou z vystoupení pracovat. Naopak, pracujeme-li s trémou správným způsobem, lze díky ní dosáhnout mnohem vyšších úrovní spirituality i mnohem citlivější interpretace. V těchto záležitostech mě velmi ovlivnila Metoda Conscio, která umí připravit vrcholové sportovce ke špičkovému výkonu. Vycházím také ze svých osobních zkušeností, zejména z koncertů v Japonsku a v Paříži.
Základní myšlenky mé metody lze shrnout takto: Soutěž sám se sebou, uč se sám od sebe. Vyjádři svou duši hudbou. Komponuj!
GENERÁLBAS
Generálbas je v něčem podobný hře z akordických značek, jde ale do mnohem větší hloubky. Jde o návod, jak improvizovat na základě harmonie vyjádřené basem. Jde ale o improvizaci pod stálou kontrolou. Při hře číslovaného basu je třeba mít pořád přehled o vzdálenosti hlasů. Díky tomu porozumíme smyslu sext, kvart a dalších intervalů v akordech. Generálbas je důvodem, proč je barokní hudba tak kvalitně napsaná. Johann Sebastian Bach, velmistr generálbasu, je oblíbený i mezi jazzovými muzikanty. Jeho hudba je totiž plná nespoutané invence. K otevření této invence slouží také znalost generálbasu. Hra generálbasu na kytaru může být obtížná. Výbornou metodou studia je zpěv basu se současnou improvizovanou hrou sopránu, tenoru a altu na kytaře. Domnívám se, že pochopení generálbasu je důležité k porozumění kontrapunktickému předivu hudby minulých epoch.
PSYCHOLOGICKÁ PŘÍPRAVA
Klasický kytarista by si měl být vědom, jak probíhá proces interpretace. Jsme-li na pódiu, je našim hlavním úkolem nebránit toku energie a hudby. Při nácviku skladeb je vhodné vycházet z osvědčených metod a pravidel, mezi které patří například vizualizace, hra se zavřenýma očima a transpozice. Je i spousta dalších cvičení, která vedou k překonání trémy a k nalezení vnitřní rovnováhy, nezbytné pro kvalitní umělecký výkon. Tato cvičení zároveň posilují vnitřní imaginaci.
Josef Mazan 