Josef Mazan

J.S.Bach patří mezi nejlepší skladatele evropské hudební historie. Máme velké štěstí, že Bach komponoval pro loutnu. Transkripce jeho loutnové tvorby patří mezi to nejkvalitnější, co lze na kytaru hrát. Zároveň ale, jak už to bývá, také mezi to nejtěžší.

Bach udržuje dokonalou rovnováhu mezi základními aspekty hudby: melodií, harmonií a rytmem. Melodie jsou vždy zpracovány kontrapunktem té nejvyšší kvality. Harmonická řeč je ale také více než nadprůměrná. Práce s rytmem využívá gradace (široká paleta hodnot, od půlových až po dvaatřicetinové noty) i Bachovy oblíbené hemioly i jiné metrické finesy (melodie prezentované synkopicky, mimo pravidelné doby).

K Bachově hudbě je třeba přistupovat jinak než k ostatnímu repertoáru. Hlavními problémy, které musí kytarista řešit, jsou:

absence tradičních kytarových hmatů

časté změny harmonického rytmu

časté modulace

kontrapunktická hudební řeč

Dobrou průpravou ke hře kontrapunktu je schopnost zahrát dvojhlasý kánon z hlavy. Dux nahoře, comes dole. Zkuste například český kánon Pásla ovečky v zeleném háječku: téma je zde dvoutaktové. Toto cvičení opakujeme, abychom získali schopnost aktivně kontrolovat myslí alespoň dva různé kontrapunktické segmenty. To se nám bude poději velmi hodit, hlavně při interpretaci fugy.

Rád bych se podělil o své zkušenosti s interpretací Bacha. Mám k tomu co říci: na svůj absolventský koncert magisterského cyklu na HAMU v Praze jsem si upravil Bachův Koncert d moll BWV 1052, který je nyní celkem populární na Youtube. První skladba, kterou jsem hrál v Japonsku, byla Bachova Chaconne. Během následujících let jsem tam, kromě jiných Bachových skladeb, přehrál všechny tři jeho loutnové fugy.

Počáteční fáze nácviku:

Nejdříve doporučuji studovanou skladbu důkladně analyzovat. Najít téma a všechna místa, kde se objevuje. Ať už rovně, nebo v dimininuci, raku, inverzi atd. Téma je charakterizované svým prstokladem, který má zásadní vliv na frázování. Vysledování tématu, na všech místech, kde se objevuje, umožní rozhodnout se pro správný prstoklad. Z něj pak vychází frázování i ostatních, tématu podřízených, míst.

Dalším krokem je hrát a zároveň zpívat vybrané melodie, a to jmény not. Tak se nám téma ukládá hlouběji do paměti. Prof. Štěpán Rak doporučuje hlas, co zpíváme, z prstokladu vynechat. To je mimořádně efektivní metoda té nejvyšší obtížnosti. Moje metoda je jednodušší; stejný prstoklad jako při běžné hře, plus zpěv vybraného hlasu, ať už jde o bas, tenor, alt nebo soprán.

Učíme se po malých částech. Skvělé je už od začátku, čas od času, zvolený úsek transponovat. Tak získáme vhled do kontrapunktické práce i do harmonického plánu.

Cvičíme po malých částech, a to tak, aby v nich nebyly žádné chyby. Nacvičené části ukládáme do paměti: je zvykem (a podmínkou zkoušek na hudebních školách i na soutěžích) hrát Bacha zpaměti. Časem přijde chvíle, kdy už jednotlivé části umíme: pak je vhodné je propojovat a cvičit větší celky.

Střední fáze nácviku:

Už zahrajeme celou skladbu od začátku do konce bez chyby. Zatím jen v pomalém tempu, ale to nevadí. Nyní je čas zaměřit se na téma hlouběji.

Tempo zvyšujeme prací s metronomem a rytmickými variantami. Soustředíme se na obtížná místa, ale vyhýbáme se bezmyšlenkovitému hraní.

Finální fáze nácviku:

Skladbu už hrajeme celou, bez chyb, ve správném tempu. Dříve jsme hráli skladbu po malých částech, a poté opravovali chyby. Nyní je čas hrát ji už celou, od začátku do konce. Chyby si pamatujeme. Jsou to cenná místa, která nám ukazují, kde je skladbu ještě třeba cvičit.

Chyby je třeba opravit. Jsou tři metody, jak na to. Ideální je provést postupně všechny tři. Někdy ale můžeme vystačit jen s tou první.

Dáme si na stojan noty. Skladbu nebo vybranou část skladby si přehrajememe z not. Tím získáme jistotu, jaký je ve skladbě tónový materiál.

Další způsob je přehrát si vybrané místo se zavřenýma očima. Díváme se vnitřním zrakem na mentální projekci kytary, prstů i hmatníku. To pomůže zejména při skocích, které nyní nelze kontrolovat očima.

Třetí, nejtěžší způsob, je vlastně zaměřenou meditací. Kytaru odložíme, klidně se usadíme. Zavřeme oči. V imaginaci hrajeme, a zároveň i vnitřním sluchem vše slyšíme.

To ale stále nestačí. Je snadné se v Bachovi ztratit. Je to proto, že pochopit, co se v nich děje, vyžaduje hluboké studium kontrapunktu i harmonie. S tím se sice snaží hudební školy pomáhat, ale většinou nepříliš úspěšně.

Jedním z náročnějších způsobů nácviku je hra současně s harmonickým rozborem. Tak jako jsme zpívali téma jmény not, nyní říkáme nahlas, co se ve skladbě děje. Jsme in d, modulujeme do A, jsme v A, přes zmenšený do E, jsme zpět in A. Tato metoda přidá hlubší úhel pohledu. Díky tomu se neztratíme, a během hry se nám potom to, co jsme při nácviku řekli, vrací. Víme, kde jsme. Už nehrajeme jen nějaký prstoklad, ale chápeme hudbu do větší hloubky.

Toto cvičení ale nedoporučuji příliš blízko před koncertem. Mluvit a hrát současně tříští pozornost, což nevadí při nácviku, ale nemusí to být dobrý nápad přímo před koncertem. Mohly by vznikat prstokladové chyby, a ve vypjatých emocích před vystoupením se do hry fixovat.

Platí také, že před důležitým koncertem je třeba Bacha si „ohrát“ na méně důležitých akcích. Získáme tak sebevědomí, bez kterého je stěží možné Bacha hrát. Skladba tak projde ohněm veřejného vystoupení, a tím se usadí. Proto nedoporučuji nácvik jen doma. Je nenahraditelnou zkušeností skladbu si zahrát před publikem.